Asijský deníček: DÁLNIČNÍ OKNO



Toho, že tu řidičům často chybí prostorová představivost, jsme svědky poměrně často a bývají to docela úsměvné situace. Ale to, že se houkající sanitky na dálnici musí složitě prodírat zácpou mě šokovalo. Cítila jsem smutek, zlost, rozhořčení, bezmoc, vztek, údiv. Ani foťák jsem nevytáhla! Asijský deníček: DÁLNIČNÍ OKNO


Je to absolutní lhostejnost, nezájem o druhé, bezohlednost? Je jim soucit cizí?

Je to čirá neschopnost uhnout do strany a na moment zastavit? Na co myslí ti šoféři? “Jo, já uhnu a tamhle ten mě předjede. Tůdle, nůdle.” 

Nemají vyvinutý smysl pro solidaritu? Nenapadne je, že ta ambulance za ním nehouká jen tak, že uvnitř je člověk, který zřejmě potřebuje rychle lékaře? 

To je vážně nenapadne, že jednou tu pomoc můžou potřebovat pro sebe, své děti, blízké? Prostě sami neuhnou! 

Je to opravdu tak složité? Neumí to? Nikdo je to nenaučil?  V dopravní vyhlášce to je. Aspoň v té anglické verzi. Dálnice se staví jen pár desítek let, takže od předků se to naučit nemohli? Na druhou stranu, Číňané jsou v kopírování nepřekonatelní …

A vůbec. Beztak za to může vláda, měla postavit jeden speciální pruh pro záchranáře. I když proč vlastně, když za chvíli tu budou lidí .. dvě miliardy? Nevím.

Tolik otázek najednou jsem si snad ještě nikdy nepoložila … ale muselo to ven! 

A to jsem původně měla v hlavě úplně jiné téma. Hezčí :-)



Autor: Martina Vlasáková
Odkaz: