Asijský deníček: HA NOI (3 minuty čtení)



Ubytovali jsme se příjemně, v centru Hanoje, takže jen jsme vyšli z našeho Eco hotelu, ocitli jsme se uprostřed dopravního chaosu. Za střed Hanoje bývá považováno Jezero navráceného meče, na jehož ostrůvcích stojí Chrám nefritové hory a Želví věž. Tam jsme také s naší úvodní procházkou zamířili.

Asijský deníček: HA NOI  (3 minuty čtení)

 

Proplétali jsme se čtvrtí starých uliček, jež jsou odpradávna (od 11. století) spojeny s různými řemeslnickými cechy, a podle své původní specializace se dodnes jmenují: Rybí, Košíkářská, Vějířová, Klobouková, Plachtová, Uhelná … My jsme jako první vešli do ulice se spoustou květin. Při bližším ohledání se ukázalo, že jsou to smuteční věnce a v celé ulici vyrábějí rakve. Povzbuzeni - jsme si zašli na znamenitou tradiční obědovečeři.

Kapitalistické tržní podnikání v tuzemském socialistickém prostředí má zelenou, takže neminete jediný dům, kterému by scházel obchod. Jen je potřeba, být obezřetný a nepožadovat večeři třeba v autodílně. Nedivte se. To by se mohlo klidně stát, když majitelé pro sebe kuchtí přímo na ulici.

U jezera je rušno, pouliční prodavači vehementně nabízejí všechno možné. Ovoce, papírová přání, vějíře, výlety … nebo třeba opravu bot. Nejdříve vám začnou ukazovat, jak se vám sandál po tom včerejším horolezeckém výkonu rozpadá, pak vám ho začnou lepit na noze a nakonec vám jej sundají a celý obšijou. Za tento výkon pak požadují 850.000 dongů. To ovšem nevědí, na jak nesmlouvavé protivníky narazili! 
Pokud teda nemáte nějaké postranní úmysly, třeba něco jako - pořídit zajímavé detailní foto, tak se do tohoto zážitku uvrtat nenechte. Mohli byste skončit s puchýři :-)

Lidé sportují, korzují, kochají se, posilují, hrají deskové hry, zpívají karaoke do mikrofonu i se zesilovačem. Místní děti si nebojácně procvičují angličtinu s turisty. Mnoho jich pokřikuje “helloo” a těší se z odpovědí! My jsme se však ocitli pod neúprosnou palbou zvídavých otázek desetiletého usměvavého šikuly. Cestování je tu dovoleno, tak se mu to snad bude jednou hodit! 
A mimochodem, na facebooku jsou tu všichni!

Pak se setmělo a my se pustili do víru dnes už sedmimiliónového velkoměsta.

Hanojská doprava je podobná té čínské, jen je poněkud hlučnější a s typickým zápachem benzínových motorů. Je tak hustá, že “hustější” už snad ani být nemůže. Auta, známé autobusy, motorky, skútry, občas šlapací kola a mezitím ještě turisté na rikšách. Do poměrně úzkých uliček se vejde nepoměrně více dopravních prostředků. K jízdě i parkování jsou hojně využívané chodníky. Světelné semafory jsou pouze orientační, protože s jeho barvičkami si tady nikdo moc hlavu nedělá. 

Být neustále ve střehu se dvěma dětmi je docela vyčerpávající. Není tedy divu, že podvečerní procházka nás stojí mnoho sil, fyzických i psychických, proto druhý den zamíříme rovnou k největšímu místnímu jezeru. V naději, že tu bude klidněji. Mineme prezidentský palác obestavěný zelenou stráží s kvéry. Z dálky zahlédneme Ho Či Minovo mauzoleum na náměstí Ba Dinh, proplétáme se uličkami, vyfotíme se s další nevěstou, dvě hodinky posedíme v klimatizované kavárně a pro cestu zpět volíme jednohlasně taxi! 

V Šanghaji jsou totiž všechny skútry elektrické (mám na mysli “tiché”). Na druhou stranu Hanojcům nutno přiznat k dobru, že využívají beze zbytku celého prostoru sedadla a případně i mimo něj. Foto šanghajské čtyřky na skútru mi stále uniká, zato v Hanoji stačilo za tímto účelem minutku postát na křižovatce. 

A jaké bylo moje překvapení, když jsme zahlédli čtyři ženy v elegantních minišatech i s kabelkami a vlastním řidičem, jak uhánějí ulicí. Všichni společně na jedné dvoukolce! Takový malý osmý div světa :-)

Zkrátka a dobře, nejvýstižnější označení pro místní dopravní šílenství je jednoduše - FreeeeeeStyle!!!

Unaveni hlukem a maximálním soustředěním jsme se dobrovolně vzdali pohledů na další pozoruhodné stavby z průvodců: Chrám literatury, Pagoda na jednom sloupu, Opera, katedrála sv. Josefa, most Long Bien, Historické muzeum… a raději se poslední večer ocitli Na vlnách podivna s karibskými piráty.

Za národnostními menšinami na severozápadě, terasovitými rýžovými políčky u horské Sapy, za kanály, bažinami a plovoucími trhy na řece devíti draků, za vodním loutkovým divadlem v Saigonu nebo císařskými hrobkami v Hue se vydáme třeba zase příště … Vietnam nás okouzlil.

Užitečné odkazy pro cestovatele:
Caro’s Place - 
www.lazaleecruises.vn
www.hanoiecohotel.com

A na závěr nechyběla opět vynikající letištní polévka Pho - jako taková pěkná tečka za tou naší expedicí!



Autor: Martina Vlasáková
Odkaz:


F51B3480

F51B3504

F51B3481

F51B3505

F51B3506

F51B3510

F51B3511cb

F51B3512

F51B3514

F51B3569

F51B3572

F51B3578

F51B3579

F51B3597

F51B3605cb

F51B3608

F51B3611

F51B3617

F51B3629

F51B3638

F51B3639

F51B3642

F51B3652

F51B3675

F51B3677cb

F51B3680

F51B3689

F51B3691cb

F51B3692

F51B3693

F51B3702

F51B3705

F51B3709

F51B3712

F51B3725

F51B3732

F51B3736

F51B3743

F51B3746

F51B3753

F51B3760

F51B3789

F51B3817

F51B3827

F51B3839

F51B3842

F51B3844cb

F51B3845

F51B3846vyrez

F51B3848

F51B3862

F51B3876

F51B3884

F51B3898

F51B3921

F51B3931

F51B3936

F51B3950

F51B3952

F51B3953

F51B3962

F51B3968

F51B3977

F51B3998

F51B4004

F51B4006