Asijský deníček: PEKING a Velká čínská zeď - 1/3 - (3 minuty čtení)



Konečně máme před sebou výlet do hlavního města. V dlouhé historii Čínské říše jednotlivé dynastie svá sídla přesouvaly, až se nakonec Mingové ve čtrnáctém století rozhodli pro Beijing. Konečně se setkáme se skutečně historickými císařskými památkami a vydáme za Velkou čínskou zdí! A za to vděčíme čínskému prezidentovi. Vážně. Díky jeho návštěvě Šanghaje dětem zavřeli školu a my máme hned dva dny prázdnin navíc, které je třeba využít.

Asijský deníček: PEKING a Velká čínská zeď - 1/3 - (3 minuty čtení)

 

Jedeme do Pekáče! Hurá! Ovšem začátek našeho výletu vůbec nevypadal slibně. Obvykle si na našich expedicích na chvilku sednu a napíšu si k prožitému dni pár poznámek, na které bych mohla později zapomenout. Tentokrát byl ale časový odstup nezbytný. Získat nadhled byla nutnost.

Náš situační humor na cestách to totiž vzal z gruntu. A vůbec mi nepřipadal vtipný! Ještě jsme se neodlepili od země a už takové komplikace? 
Na letišti jsme byli za patnáct minut. Přihnali jsme se k přepážce v poslední minutě. Všechno bylo precizně naplánováno, ale zřejmě z důvodu blížícího se Expa nebylo možné objednat námi nově oblíbenou transportní službu Didi, a zaskakující taxík si to k nám pak hasil šestatřicet minut. A ta minuta zřejmě rozhodla! 
Tři čtvrtě hodiny před odletem stojíme před paní na check-in, ale té se moc nechtělo nám sdělovat tu krutou zprávu, a tak to ještě pár minut oddalovala, asi pro jistotu, aby už nebylo o čem diskutovat. “Letadlo je zavřené.” Řekla nakonec. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že nás prostě nenaloží, protože na naše místa už posadili jiné pasažéry. Mohli jsme jen odevzdaně čekat na další lety. No, přiznávám, úplně odevzdaně to neproběhlo. 

Právě se mi zhroutily takové suprové plány. Místo příjemné večeře, dlouhého spánku a brzkého rána na čínské zdi, trčíme na letišti HongQiao. V Šanghaji.

V sobotu ve dvě ráno jsme se konečně mohli na celé čtyři hodiny přikrýt v pekingských postelích. Usnout jsem nemohla, protože mi pořád nebylo jasný, jak se to mohlo stát? Letadlo nám teda uletělo poprvé! Průvodce jsme ještě ze šesté posunuli na půl sedmou, neb pár minut navíc se bude hodit. 

Čínská zeď je údajně jediný lidský počin viditelný z vesmíru, o čemž si dovoluji silně pochybovat. Je sice s necelými devíti tisíci kilometry nejdelší stavbou světa, ale maximálně jen osm metrů široká a až deset metrů vysoká? Nemyslím si, že to na rozpoznání z několika stovek kilometrů stačí. Nicméně, stejně jsem na ni zvědavá … přeci jen to je jeden z nových sedmi divů světa.

Její stavbu zahájil První císař dynastie Qin ve třetím století před naším letopočtem, který sjednotil nejen zemi, ale spojil i již existující nesourodé valy jako ochranu před mongolskými loupežnými nájezdy. Další panovníci Dlouhou zeď za cenu sta tisíců životů postupně rozšiřovali. Dnešní podoba pochází z doby Mingů. Táhne se a klikatí v nepřístupných terénech po hřebenech hor i pouští v délce dva tisíce kilometrů podél severní hranice Říše. Je poseta strážními věžemi, na vzdálenost dvou dostřelů šípů od sebe jich je kolem 25 000. Na seznam světového dědictví UNESCO byla přidána v roce 1987. Tolik historie v kostce (tedy v jednom odstavci).

Když jsme vyráželi na Mutianyu, byla jsem mírně řečeno rozhozená, protože jsem se bála, že všechny autobusy s východem slunce chtivými turisty nás v těch šest už předjely …

Ale ono né!!! V půl osmé jsme tam stáli skoro sami a bylo to úchvatné! Ty panorámata, táto!



Autor: Martina Vlasáková
Odkaz:


cF51B1644

dF51B1623

eF51B1584

F51B1583

F51B1646

F51B1650

F51B1652 2

F51B1660

F51B1665

F51B1673

F51B1677a

F51B1683

F51B1702

F51B1705

F51B1710

F51B1711

F51B1717

F51B1720

F51B1723

F51B1730

F51B1739

F51B1740

F51B1767

F51B1783

F51B1784

F51B1789

F51B1797

F51B1800

F51B1801

F51B1812

F51B1822

F51B1826

F51B1837

F51B1877

F51B1933

F51B1934

F51B1940

F51B1941

F51B1945

F51B1947

F51B1975

F51B1981

IMG_6229