Asijský deníček: PODZIM 2017 aneb MY ZE ŠANGHAJE PODRUHÉ (4 minuty čtení)



Motto: Prostě mějme se prima a libujme si v banálních všednostech jakoby to byla vzácnost, protože je :-) Jednoduše … Carpe Diem …

Asijský deníček: PODZIM 2017 aneb MY ZE ŠANGHAJE PODRUHÉ  (4 minuty čtení)

 

Jsem člověk přizpůsobivý - nakonec! Trochu reptám, ale časem jsem vždycky spokojená. Sice bych z rodné hroudy sama od sebe nikdy neodešla, ale když už tu musím být, tak si to užiju, že?

Jenže letošní prázdniny byly nějak jiné a návrat do čínské reality těžší než jsem čekala. Možná vědomí toho, že máme na Čechy dva měsíce, nás donutilo si je vychutnat plnými doušky. Všechny obyčejné chvíle prožívat intenzivně a naplno .. S lidmi, které máme rádi. A teď nám to všechno zrovna moc chybí … 

Dost nářků!!! Vlastně bychom měli být vděční, že díky našemu vycestování mimo jiné objevujeme i “krásy” domova. A náležitě si jich pak o to víc vážíme!!!  
A navíc, musím se přiznat, že jsem tak trochu zvědavá, co nám ty tři předvánoční měsíce v exilu přinesou ... 


Pár novinek a zážitků už během prvních dnů by tu bylo …

1. Především hned za dveřmi na nás čekal nový člen domácnosti. Dálniční koťátko se jmenuje Chuck a po překonání počátečních obav a ztrátě ostychu se z něj stal největší mazlíček.

2. Do nového školního roku jsme vyrazili vyzbrojeni novou technikou! V garáži nám stojí dopravní prostředek pro případ nepříznivého počasí! Zatím s námi tuk-tuk absolvoval rozpačitou zkušební jízdu, tak nám držte palce až přijde slejvák …

3. Během naší letní nepřítomnosti se nám samy od sebe rozletěly sprchové dveře na kousíčky. Říkám to furt - Země plná Zázraků!

4. Celoroční světýlková výzdoba začíná nabývat na aktuálnosti - Vánoce se nezadržitelně blíží.

5. Spontánně vzniklé série “Šípkové Růženky” a “Nimbus 2017” se mi i nadále rozšiřují.

6. Ikea prostě vede … V pravidelných intervalech se z amplionů dvojjazyčně ozývá: “Vítáme Vás v centru Ikea Shanghai: Prosíme návštěvníky, aby v celém areálu nekouřili a v prostoru s vystaveným nábytkem nespali. Přejeme Vám příjemný nákup.”

7. Rozhodla jsem se zatočit s mou čínskou negramotností, tím jsem učinila první krok k nalezení učitele. Samotná cesta do komunitního centra, která poté následovala, byla lemována samozřejmě blouděním - jak jinak než z důvodu nedostatečné přípravy. Objevené zkratky přes zalesněný anglický compaund jsme díky dobrosrdečnému zásahu empatických mužů zákona vyzkoušet nemohly. Na výsledné pouti jsme přes nevábné prachuplné staveniště procházely, nepřeháním, čtyřikrát. Inu, samý ženský (nejmladší byl rok a spinkala v kočárku).  Přesto jsme nakonec uspěly a jakmile bude vhodný pedagog nalezen, mohu vesele začít s rozšiřováním své zásoby pěti čínských slov. To jsem zvědavá :-)  Ale naděje prý umírá poslední!

8. Byl povolán kolektiv pracovníků, aby zkulturnil náš trávník. Dámy a pánové to vzali z gruntu a položili na něj raději předpěstovaný koberec. Se zahradníky je veselo. Třeba když s tuk-tukem plánujeme mokrý test, vyskládají si své motorky neomylně po celé délce garážových vrat tak, aby neproklouzla ani myš ani naše vozítko. Pitný režim dodržují. Systém odhazování plastových lahví jsem nepochopila. Dalšímu pánovi se pravděpodobně porouchal náklaďáček, protože ho bez obav hodil k nám do keřů a do opravy se mohl pustit bez průtahů.

Večer si uvaříme špagety, když tu se mi z krabičky rozeběhnou broučci. Při bližším ohledání zbývajících dvou Barila-balení objevím i larvy.  K večeři jsme zaimprovizovali z našich propašovaných českých zásob. Vypadá to, že nuda a stereotyp nám stále nehrozí.

Úsměvné schválnosti osudu řeším s klidem mistra zenu. Ale divit se asi nepřestanu, ani když mi smějící se zahradník ukáže na terase prodlužku. Chce ji zapojit u nás v obýváku. Pak před balkónové dveře dotáhne svůj prskolet a nabíjí si baterku. 

A to jsem se bála, že mé pocity a témata budou časem a zvykem rychle blednout! Že nastoupí rutina a nebudu mít o čem psát! Navíc když ve slohu jsem ve škole nikdy nevynikala. Nemám totiž dostatek fantazie a k “dobré” známce většinou nechyběl od učitele lakonický vzkaz “Příliš strohé!” 

Ač se můj pokrokový přístup ve školních lavicích s valným pochopením nesetkal, zřejmě se už od dětství podvědomě řídím Exuperiho citátem. Objevila jsem ho teprve dnes a zdá se mi dokonalý! 
“Dokonalosti není dosaženo tam, kde už není co přidat, ale kde už není co ubrat”.



Autor: Martina Vlasáková
Odkaz:


10

11

12

13

20

21

22

23

25