Mezitím jsme po okolí nachodili asi deset kilometrů, sledovali budování místního kanálu, opravu povrchu vozovky, seznamovali se a Míra si na závěr od kolemjedoucího domorodce půjčil motorku.
Zvládli jsme i poslední noc pod jačími přikrývkami a už letíme zpátky do Šanghaje … a tak si tak přemýšlím, proč vlastně na ty výlety jezdíme?
Jasně, za prvé: Zážitky. Fotky. Vzpomínky.
Ale právě teď u mě jednoznačně vítězí vidina naší ložnice.
Takže, to mě posouvá k za druhé: Abychom si vážili domácího pohodlí, kde mi netáhne na hlavu a nemusím zabalená do spacáku celou noc tušit přítomnost zralého jačího másla. Už jen ta představa čisté postele je balada nesmírná pro duši, tělo i všechny smysly. Hlavně ty čichové!
Nebo, za třetí: Když stoupnu na váhu a vidím mínus tři kila, to taky není k zahození :-D
No a za čtvrté: Pocit vítězství, když dřív než po třech letech dokompletuju fotky a budu listovat vzpomínkami … Aaach :-D
To jsem trefila přesně! Tak kampak příště?
Chcete se dozvědět o přidání nových článků co nejdříve?
Sledujte mě na sociálních sítích:
