Za chvíli jsme všichni společně napjatě upírali zraky skrz skleněné stěny a police na červenou posádku v pozadí, jak sestupuje ze schodů a míří k nám. Přišlo mi to jak z filmového plátna ... když hlavní hrdina zpomaleně a neohroženě kráčí vstříc nebezpečí. Dveře se za potlesku pomalu otevřely, vždyť říkám - jak z filmu .. a já s cukajícími koutky skončila na konci fronty.
Postávala jsem nejdřív trochu otráveně, páč už jsem se s opraveným canonem viděla v přilehlých uličkách, pak znuděně. A po chvíli jsme se zas musely culit od ucha k uchu!?
Jakmile totiž na mou poslední pozici došla řada a pozitivní moderátorka pro čekající mě upozornila, že je můj “Lucky Day”, celá situace se změnila v komedii! Dneska je přivezli!! A prý určitě zbydou i na mě! Vůbec jsem to nečekala, hleděla jsem na zosobněný entuziasmus přede mnou. No, spíš pode mnou, žena byla víc než o hlavu menší. Netušila jsem, že se mám z nakupování tak radovat a že mám takové obrovské štěstí?
Ale to už pán ve více než zralém věku, který si odnášel krabičku ze všech nejdřív, ta slova potvrzoval … Radostně hopsal podél nás s rozzářenou tvářičkou, skoro bych řekla, že k východu tančil. Sledovat takové nadšení je nakažlivé. Úsměv a smích se objevil i na našich tvářích.
Neuvěřitelně pěkný začátek dne, že? To jsem zvědavá na Aničku, co nám předvede pod stromečkem?
Spokojeny, že už sem znovu nemusíme, jsme tedy po krátkém zdržení a bez tanečních kreací vyrazily na procházku. Jak je naším zvykem, reagujeme pružně na vnější podmínky, a tak jsme se ještě před startem zasekly v parku, který jsme měly jen míjet. V čínských parcích se, jak už víte, vždycky něco děje … mimojiné .. jsem se tentokrát aktivně zapojila i já, protože poskakovat spolu s čínskými babičkami za jímavých zvuků z repráku viselo na mém stromku přání.
Když se přiblížil čas oběda, zamířily jsme do nedaleké vyhlášené knedlíčkárny. Vyhlášená se pozná podle toho, že v ní není k hnutí. Přisedly jsme si ke třem strávníkům do multifunkčního úzkého prostoru mezi domky a máme tak strategický výhled do obou částí kuchyně - vpravo i vlevo, přípravny i výdejny. Kuchařky mají napilno. V ohromných pánvích vře voda a ženy nestíhají servírovat hotové těstoviny. Nádobí se myje na dvorku, stejně jako suší prádlo, krájí suroviny a svižně pobíhá sem tam. Motat se na této rušné křižovatce s foťákem je dost krkolomné, ale když se jedná o další mé přání, váhání není na místě :-) Knedlíčky jsou obecně považovány za místní delikatesu, a pokud je neochutnáte, o moc přijdete, říkají všichni. Pro mě zůstávají pořád jen knedliky, ale vážně fotogenickými :-D
A navíc zbožňuju tradice!
Taky tradiční přepravu, tradiční korzující pyžama, tradiční posezení na chodnících, tradiční šlofíky, tradiční košťata, tradiční lilongy, tradiční spoďáry a k tomu nádherné podzimní barvy v ulicích zalitých podzimním sluncem … Je tam život i vtip …
Today was my lucky day, but it’s a long story (you can read above), the shorter version is .. I fulfilled many wishes and captured so many typical images from Shanghai today, by the way I danced with ladies in a park, well I tried at least, and we had the dumplings! I love all these traditions you can see below and will miss them so much …
Chcete se dozvědět o přidání nových článků co nejdříve?
Sledujte mě na sociálních sítích:
