Objednávat kempy v dubnu už nestačilo. Místo u moře jsme skončili přímo pod Vesuvem. Někomu možná přijde romantické ubytovat se hned vedle pompejských rozvalin, ale “černé kronice” jako jsem já se to dvakrát nepozdává. K několika živelným katastrofám tu přeci jen došlo. Zvláště teď, když studuju místopis a dějepis Neapolského zálivu, zmítám se mezi dvěma emočními póly - zvědavostí na straně jedné a upřímném těšení se, až budeme zase v pořádku a ve zdraví v našem českém háji, teda Ráji.
Naplánovali jsme si tisíc šest set kilometrů dlouhou pouť do Kampánie a tu jsme rozdělili na třetiny, takže pro první nocleh jsme zakotvili na fajnovém alpském parkovišti. Zato pro druhou zastávku jsme si vyhradili noci dvě. Spali jsme kousek od Florencie. No, spali … Kemp těsně sousedil s rušným logistickým centrem 7/24, takže nám bylo zpětně jasné, proč nebyla potřeba rezervace. Celou noc jsme poslouchali jekot elektromotorů vysokozdvižných vozíků, bouchání, skřípění, vrzání, úpění deformovaných želez a túrování kamionů, které nás nakonec míjely na silnici bezpečně za plotem, dva metry od nás. Nicméně jsme se rozhodli vytrvat a usnout tomu navzdory, protože Florencie prostě zato stojí …
Florencie a Boloň
Cesty Páně jsou nevyzpytatelné … Pokud patříte mezi pravidelné čtenáře Deníčku, možná si pamatujete na Caroline a Daliho z Vietnamu? Je zvláštní, že jsme se seznámili loni na podzim během čínského zlatého týdne a od té doby jsme se bez nějakého velkého domlouvání setkali už ve čtyřech koutech zeměkoule.
Tentokrát jsme si společně užili pohodovou stránku Florencie. Za památkami jsme se honili už před lety, takže dnes jsme si ve stínu líně vychutnávali jižanskou atmosféru parných dní. Třeba na břehu řeky Arno s krásným výhledem na historické centrum. Pak stačilo vystoupat o pár metrů výš a celé sídlo jsme měli jak na dlani. Atmosféra uliček dole je pravá italská, zvláště když se vyhneme turistickým cílům a pohybujeme se na opačném nábřeží. Všudepřítomné kamenné domy a paláce jsou z kamene! Myslím, že už chápu asijské turisty, co mají v Evropě oči i foťáky na vrch hlavy. Pokud vím, aspoň tedy v Číně a ve Vietnamu, je většina památek “k nerozeznání” postavená před pár lety z betonu.
Tady na nás ale dýchají dávné toskánské časy. Kouzelná to změna! Na pár hodin jsme si ještě stihli odskočit do nedaleké Boloni, která se mi hned zalíbila důmyslným komplexem podloubí, díky kterým se dá i v červenci projít celý střed města v chladivém stínu. Pokud máte Boloň spjatou s červenou barvou, máte pravdu. Nejen boloňská omáčka je červená, ale i cihly, ze kterých je město převážně postavené.
Druhý vlahý večer je už všední, takže se odvážíme i do historického centra Florencie, plného galerií, kostelů, dómů a jasně, že i trochy túristů. Italské šlágry tu nezpívá jen Míra, ale i jiní pouliční interpreti. Dopřáváme si luxusní relax na úvod dovolené!
POKRAČOVÁNÍ NAŠÍ JÍZDY ZDE
Chcete se dozvědět o přidání nových článků co nejdříve?
Sledujte mě na sociálních sítích:
