Dlouhé písečné pláže obsypané turisty není můj šálek kávy, proto většinu času trávíme ve vnitrozemí. Kafe vlastně nepiju vůbec, ale na Bali jsem udělala první výjimku v životě. Tedy, ochutnala jsem. Na speciálních plantážích tu velice pozoruhodným způsobem získávají nejdražší kávu na světě. Pojmenovanou Luwak podle zvířete, které hraje při zpracování kávových bobů veledůležitou roli.
No proboha, jak na tohle přišli? Tak drahá je zřejmě proto, že běhat po lese a sbírat hovínka, je náročné zaměstnání s nepředvídatelnou produktivitou. Fretkoidní zvířátka, která jsme viděli v kleci, v nich byla pouze na týdenním demonstračním pobytu pro návštěvníky. Jinak žijí volně v džungli, která plantáže obklopuje, a tráví, kde se jim zachce. Což je hodně sympatický přístup.
Cat Poo Chino, jak jsem čekala, mě moc (spíš vůbec) neoslnilo, ale různé kávové varianty s avokádem, kokosem nebo vanilkou byly vcelku poživatelné. Čaje byly výborné. A celá exkurze zajímavá a objevná. Když vzpomenu na podobné předváděcí akce na Mekongu, Bali vítězí na celé čáře.
Každodenní součástí balijského života je víra a rýže. Obojí se pěstuje na každém kroku a rýže se navíc pojídá ke snídani, obědu i večeři.
Úrodná sopečná půda a ucelený důmyslný ekosystém jsou předpoklady rýžového úspěchu. Každá rodina je soběstačná, takže rýži na Bali pomalu nekoupíte. Sklízí se dvakrát ročně a o tom - kdy, jak a co, rozhoduje vesnické kolektivní sdružení Subak, taková raná verze JZD.
Systém zavlažovaní a kultivace krajiny je budován přes tisíc let a přesahuje ze zemědělství až k utváření společenských a kulturních vazeb v komunitě. Lidé společně připravují půdu, žehnají bohyni Dewi Sri, sejí, sázejí, hrají v gamelanovém orchestru, sdílí buvoly (velké firmy mají traktory) a sto pátý den sklízí. Pak slaví, děkují a obětují bohům a pustí se do toho zase odznova …
Devadesát procent rýže tvoří modifikovaná varianta s větší odolností, výnosností a kratší dobou zrání. Na zbytku roste po sto čtyřicet dní tradiční rýže červená, chutnější, výživnější a dražší.
Takto to může jít 3-4 za sebou a pak se pole nechá na dva měsíce odpočinout nebo se pěstuje pro změnu něco jiného. Zelenina, kukuřice, melouny nebo kvítí, kterého je na obětiny vždy velká spotřeba :-)
Kolektivní zodpovědnost tu prý funguje. Tak držme palce, ať jim to klape i nadále. Subak je zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO a jeho hlavním "mottem" je dosažení harmonie mezi lidmi, bohy a přírodou. Hawk!
Terasovitá políčka mi vskutku evokují mou představu rajské zahrady. Tisíc let staré terasy Gunung Kawi jsou pohádkové a v jejich údolí se ukrývá chrám a vytesané obří sochy ve skalách, coby symbolické královské hrobky z 11. století.
Odměnou pro Kubíka za všechny ty schody byl “SuperSkluz” v rýžovém disneylandu Alas Halum, kde jsme konečně pořádně zmokli! :-D
Mě by ještě lákaly rýžové Tegalalang nebo Jatiluwih …, ale týden ani trpělivost spolucestovatelů není nafukovací.
ps. Hned první fotka níže je z oblasti Kintamani s pohledem na dvojitou kalderu neboli kráter v kráteru. Vnější okruh měří 17 kilometrů v průměru a pojímá také největší ostrovní jezero Batur, které je důležitým zdrojem vody pro okolní farmáře. Vnitřní kráter je vysoký 1717 m. Tato stále živá a hrozící sopka Batur funguje i jako jistý zdroj obživy. Přičinila se o úrodná lávová pole a zajišťuje dostatek vláhy i v období sucha.
Chcete se dozvědět o přidání nových článků co nejdříve?
Sledujte mě na sociálních sítích:
